Hokejový magazín zabývající se mládežnickým hokejem

                                                                                                                                                                                                                            

 

Téma "Rodiče" je velmi obsáhlé a složité. Dokonce si myslím, že by mělo být jedním z témat při vzdělávání či školení mládežnických trenérů.
Obecně se dá říci, že s nástupem demokracie v roce 1989 se morálka lidí, resp. rodičů, značně "uvolnila". To např. znamená, že si dovolují víc zasahovat do veškerého dění, samozřejmě hokejové dění nevyjímaje. Pro nás, trenéry z toho vyplývá, že se na tyto náročnější situace musíme učit reagovat a řešit je, nebo ještě lépe jim předcházet.

 

 

Podle mě je potřeba s rodiči najít partnerský vztah s vymezením jasných pravidel a pravomocí. Protože obě strany, jak rodiče tak i trenéři, mají společný zájem a cíl, to je obecná a sportovní výchova jejich (našich) dětí.
Já tvrdím, že rodiče jsou našimi dalšími trenérskými asistenty. Sice ne na ledě, ale mimo led. A proto je nutné s nimi hledat společný, nebo alespoň podobný pohled na sportovní fungování, více je zasvěcovat do sportovní problematiky, která by je mohla zajímat. Na příklad do oblasti životosprávy vyvíjejícího se sportovce, ale i do sportovní psychologie. A právě jim třeba vysvětlit, že ono jejich negativní řvaní z tribuny je silně kontraproduktivní, že dítě pro svůj optimální výkon potřebuje optimální podmínky ze všech stran. A ty ve velké míře vytváří právě oni, rodiče.

 

Všem rodičům, ale i trenérům, bych doporučil knihu Respektovat a být respektován (Pavel Kopřiva-Spirála, 2012), která se velmi detailně zabývá psychologií výchovy dětí a logickým způsobem dochází k velmi zajímavým doporučením.

 

 

 

Těch důvodů vnímám několik. Dnes se do hokejových přípravek hlásí čtyřleté děti a i mladší, což v minulosti nebývalo. A čím nižší věk dítěte, tím se role matky zvyšuje, je tam vyšší mateřský pud, cit, pouto. Více se ztotožňuje s jakoukoli jeho činností, více jeho činnost sleduje a samozřejmě tím pádem taky silněji prožívá jeho pokroky, úspěchy či neúspěchy, ať už kladně , tak bohužel i záporně. Do hokeje přichází také více děvčat, tím pádem se dá pochopit i doprovod a účast více matek na trénincích a utkáních.

Další důvod vidím v tom, že mnozí otcové musí dávat přednost zaměstnání (i soboty a neděle), a proto často nemají čas na dopravu svého dítěte na trénink či na utkání. Potom je to na matkách, případně i prarodičích. Je patrná i větší emancipace žen, které se chtějí zapojovat i do původně mužských sportů. Hrají hokej, fotbal, boxují, ...  . K těmto sportům získávají bližší vztah a svým způsobem mu i více rozumí. A proto se i ve větší míře zúčastňují těchto akcí, zvlášť když tam působí jejich děti.

 

 

Těch kontroverzních historek naštěstí moc nebylo, ale bohužel taky byly. Například jeden prarodič (sponzor klubu) psal na vedení klubu dopis, že za své služby současně žádá, aby jeho vnuk hrál stabilně ve 2. pětce, když potom v závěru téhož dopisu zdůrazňuje, že by nikdy nepožadoval žádnou protekci.

 

Díky. Rádo se stalo. Ať se daří.