Hokejový magazín zabývající se mládežnickým hokejem

 

  

 

  Předně chci říci, že o výsledky v této věkové kategorii až tak nejde. Jde nám především o individuální dovednosti jednotlivých kluků a taky o to, aby je hokej bavil. Je samozřejmě velmi příjemné, že se nám na turnajích zpravidla daří naše soupeře dovednostně převyšovat a od toho se pak odvíjejí i naše výsledky. Důvody, proč tomu tak je, vidím především v nadšení rodičů našich kluků, kdy všichni společně chceme, abychom se stále zlepšovali. Na tréninku se snažíme dbát na to, aby hráči jednotl ivá cvičení prováděli správně jak technicky, tak s požadovanou intenzitou. Lajdáctví nebo nepozornost je věc, která u nás při tréninku nemá místo a jak rodiče, tak kluci to už vědí. Je možné, že ve větších klubech nepřikládají této věkové kategorii takovou důležitost a s dětmi si více hrají, je možné, že ve srovnání s některými kluby jsme častěji na ledě, i když 3xtýdně je dnes standard skoro všude. Je taky pravda, že např. loni jsme odehráli kolem 60-ti zápasů a letos to bude možná dvojnásobek a taková zápasová zkušenost se musí projevit. A to se vracím zpátky k nadšení rodičů, bez kterého by to nešlo, protože zaujmout malé klu ky hokejem a ještě když jim to jde, není až tak těžké.

 

Ano, máte úplně pravdu. Součástí našich tréninků je jednou týdně tělocvična,  powerskating a speciální brankářské tréninky. Gólmani nejsou v bráně každý trénink, ale polovinu tréninků oblékají hráčskou výstroj a bruslí. Naopak si občas betony obléknou i hráči. Ono jim to vůbec neuškodí, když poznají, že to není jen tak a daleko více si pak svého gólmana váží.  Ale to asi není nic zvláštního.  Jak jsem již uvedl, naší snahou je, aby technické provedení bylo správné současně byl trénink pestrý a kluky bavil.

 

 

Nepovažuji se za nějakého hokejového odborníka, abych posoudil, zda nově nastoupená cesta povede k tomuto cíli, ale cokoliv se bude na Svazu dělat směrem ke vzdělávání trenérů je dobře. Je pravdou, že v poslední době vyšlo v češtině několik DVD materiálů, ale bohužel jsem tam nenašel nic pro naši věkovou kategorii a tak se spíše snažíme komunikovat s trenéry, jejichž děti nás svými dovednostmi zaujaly, konzultujeme s nimi svoje zkušenosti a jsme velmi otevření novým věcem, které si vyzkoušíme a fungují. Využíváme internet, investovali jsme do nákupu amerických a kanadských mat eriálů věnujícím se bruslení a stickhandlingu atd. Oceňuji snahu Svazu pomoci klubům přípravou metodiky pro nábor dětí, rovněž za přínosné považuji semináře na toto téma, protože každé dobré zkušenosti odjinud se mohou hodit. Ostatní kroky nemohu posoudit.

 

 

To je dobrá otázka. Přiznám se, že co bude za 5 nebo 10 let neřeším. Chci, abychom se hokejem našich dětí bavili tak jako teď co nejdéle. Rodiče i děti. Co bude v dorostu je strašně daleko. Mým cílem je aby naši kluci byli výborní ve škole, hokejem se bavili a pokud mezi nimi budou takoví, kteří se rozhodnou ve 13-ti letech dělat to pořádně, tak aby si mohli díky tomu, co umí, vybrat, ve kterém klubu to bude. Teď ale neberu v potaz svazové přestupové regule ani další existující administrativní překážky. Naší snahou je, aby po špičkovém ročníku 2002, 2003 začaly pořádně fungovat hokejové nábory, začalo se kvalitně pracovat s přípravkou a klub začal s mládeží fungovat tak, jak má. Chtěli jsme všem ukázat, že hokej lze v Uničově dělat dobře a že rodiče, pokud kluky a holky přivedou na zimní stadion, budou moci být pyšní, že jejich dětí hrají v dresu Orlíků, protože je i věhlasní soupeři budou brát vážně.