Hokejový magazín zabývající se mládežnickým hokejem

 

 

 

 

 

 

  Pane trénére, v uplynulé sezóně jste trénoval 1.+2. třídu, pomáhal jste i u přípravky a 3.+4. třídy. Sumasumárum máte přehled o vývoji a růstu nejmenších hráčů v Šumperku od svých začátků až po první zápasy na "velkém" hřišti. Můžete přiblížit výchovu hráčů v tomto období, popřípadě popsat tvz. etapy ve vývoji?

 

 Myslím si, že v tomto věku je hlavním účelem tréninků budování vztahu k hokeji - tzn. děti musí tréninky především bavit a musí se v kolektivu cítit dobře. Proto do tréninku zavádíme různé hry apod. Na pořádný drill mají čas v dorostu. Úkolem trenéra není trénovat tak, abychom sbírali medaile ve druhé třídě, ale bychom připravili hráče pro dospělý hokej. Nechápu proto, když přijedeme turnaj a soupeř hraje v rozestavěn v nějakém čtvreci a dva nejhorší hráče postaví do obrany před brankáře a nutí je odpalovat kotouče.

Hodně dbám na to, aby se v tomto věku naučili správně bruslit a dovedli to prodat v zápase - za celé střídání by se neměli zastavit, chci aby nejbližší hráč okamžitě napadal, abychom necouvali, když získáme puk všichni valí dopředu a když ztratíme všichni valí dozadu. Díky této taktice možná prohráváme spoustu utkání, ale učí to hráče aktivitě. Vedu je k tomu, aby se nutili prosadit se jeden na jednoho, aby bezhlavě pod tlakem neodpalovali kotouče a musím říct, že v závěru sezony se nám to celkem vyplácelo.
 

 

  Některé kluby začali do svých tréninkových jednotek pravidelně zařazovat speciální tréninky powerskatingu(bruslení) či stickhandlingu(technika hole). Praktikujete tyto prvky do tréninku šumperkých benjamíků?

 Prvky powerskatingu jsme loni občas zapojovali, bohužel takovýto trénink je náročný na počet trenérů na ledě. Některé technicky náročné cvičení vyžadují časté opravy a tak je nelze dělat, když jsou na ledě dva trenéři na 25 kluků a oba trenéři mají tři tréninky za den. Další věcí je, že toto bruslení je pro kluky celkem nezáživné. Nicméně v sezoně příští se chci bruslení po hranách a různým průpravným bruslařským prvkům věnovat určitě mnohem více.
  

 

 Spousta hráčů má problém dostat se do "hokejového posezu", bruslí na narovnaných nohách, a právě tyto cvičení se snaží toto odstranit. Stejně tak i zlepšování techniky hole považuji v tomto věku za mimořádně důležité, přeci jen motorika u těchto dětí funguje parádně a talentování hráči si nové dovednosti osvojují neskutečně rychle. Takže moje představa je jednou týdně na to aspoň 20 minut vyhradit a dále chci chodit driblovat do tělocvičny, pro kluky je snazší získat cit v rukou, když u toho jdou než bruslí.

 

 

  Pokud se podíváme na suchou přípravu nebo i "suché" tréninky během sezóny,uvidíme, že v některých klubech začali zařazovat do přípravy a rozvoje nejmenších hráčů tréninky na Bosu či ve 3.+4 třídě trénink Core ( jádro těla, skládá se asi ze 30 svalů a jsou v něm zahájeny všechny pohyby ). Jak jste na tom ohledně této stránky v Šumperku?

 

Se současnými druháky jsme právě před 14 dny začali chodit na bosu a musím říct, že jim to jde velmi dobře. Na bosu jsem trénovat ještě jako aktivní hráč a ty tréninky jsou opravdu velmi efektivní a posunou stabilitu hráče úplně někam jinam. Navíc jak jsem psal výše, bosu nutí hráče pokrčit kolena, protože jinak z něj spadnou. A důležité je pro mě také to, že tím jak se z bosu stává malá trampolína, tak ty tréninky kluky navíc baví. Již jsem si stačil všimnout, že hráči mají velmi slabé břišní svalstvo, nicméně nechci to příliš drilovat, spíše se snažím dělat koordinační cvičení, kde pracují ruce a nohy zároveň  a kde hráč musí svaly středu těla zapojovat. Sklapovačky dělají spíše za trest. 

 

   

 

 

 Domnívám se, že tento problém tady byl vždy a navždy taky zůstane. Pokaždé se v týmu objeví někdo, kdo chce mít za každou cenu ze svého syna nového Jágra, protože on sám v životě třeba tolik úspěšný nebyl a na klukovi si to "kompenzuje". Samozřejmě je dobře, když se rodič o hokej aktivně zajímá a když v lecčems hráči poradí, ale musí to být v určitých mezích a musí myslet na to, že když kluka již v takto mladém věkuje stresuje, tak hrozí, že třeba v pubertě vyhasne, už ho to nebude bavit. Dále jsou tu rodiče, kteří jsou za každou cenu vyhrávat medaile a nechápou, že v tomto věku je nesmysl, aby trenér stavěl jen své nejlepší hráče, že musí dát stejný prostor všem

 

 

 Kolikrát jsme na turnaji a když se dívám v hledišti na zápasy jiných týmů a slyším rodiče, jak křičí na hráče ať odpaluje kotouče a jak nadávají slabšímu hráči z mužstva, když něco zkazí, tak mám sto chutí jim něco od srdce říct (zatím se ale držím). No a posledním nešvarem jsou pokřiky na rozhodčí. Jak sprostě se někteří rodiče chovají, to mě zaráží, dělají často ostudu sobě a celému klubu. Rodič si má utkání užívat, mít radost, že se jeho dítě hýbe a že se hokejem baví, má to být i odměna pro něj za to, že ho vozí na tréninky a nevnášet do toho tolik negativních emocí. Na druhou stranu sám trenér by měl o tomto s rodiči komunikovat. Já osobně jsem však s chováním našich rodičů a se spoluprací s nimi nadmíru spokojen!

 

 

 Loni jsem na to opravdu neměl čas a vůbec jsem se v trenérské profesi spíše "rozkoukával", takže jsem toto zanedbával, navíc v 1+2 třídě dostávají většinou jedničky, takže mi přišlo zbytečné to kontrolovat, ale už jsem nad tím uvažoval a určitě chci jednou za čas žákovské knížky kontrolovat a pokud bude mít hráč špatné prospěch a kázeňské problémy, nebude jednoduše hrát zápasy. 

  

 

 

Semináře a výukové materiály jsou samozřejmě nezbytné, trénování je proces celoživotního vzdělávání a já jsem rád za každý materiál, za každý odkaz na youtube, nebo za každý názor. Hráčů je opravdu čím dál méně a jejich charatker je horší a horší, takže se bohužel domnívám, že opravdu těžké období pro český hokej ještě přijde. Jako vždy je to ale také hodně o penězích - malé kluby nemají peníze na dostatečný počet trenérů a ty velké je utrácí za A mužstvo, někteří rodiče mají problém hokej finančně utáhnout, kvalitní pomůcky jsou také šíleně drahé.

 

 "Třinec možná letos vyhrál extraligu mužů , ale kolik skutečných odchovanců se dnes živí hokejem?" 

 

Ovšem za největší problém českého mládežnického hokeje považuje doslova směšné tabulky, které stanovují odstupné za hráče, které odchází do jiných klubů. Tento systém vůbec nenutí extraligové kluby se opravdu věnovat mláděži, protože vědí, že si je mohou za pár drobných postahovat z okolních měst - Třinec možná letos vyhrál extraligu mužů a předváděl krásný hokej, ale kolik skutečných odchovanců se dnes živí hokejem? Velmi se mi líbí myšlenka hokejových akademií a mě jako trenéra by taková práce neskutečně bavila, ale kluby které ty akademie zavedou, kde chodí na muže 6000 lidí a které na to mají prostředky, musí přivést k hokeji 30 hráčů v ročníku a kvalitně s nimi pracovat již od přípravky - většina těchto klubů již dnes má dvě ledové plochy, takže o nedostatku ledu nemůže být řeč, musí však mít chuť a motivaci. Když nebudeme mít pořádnou základnu, Kanaďany a Rusy už nikdy nedostihneme.