Hokejový magazín zabývající se mládežnickým hokejem

Pane Mazanec úvodem se vás chci zeptat, jak jste se dostal k trénování v Rakousku, jaký tým jste vedl a jaká to byla soutěž?

Trénoval jsem Eisbären Zell am See, v INL-International League. Mezinárodní soutěž organizovaná rakouským hokejovým svazem. Za účasti rakouských 4-6 týmů. Jinak Slovinské týmy 3-6, v průběhu let také italské a maďarské. Je to po EBEL 2.nejvyšší soutěž. Ze soutěže se nesestupuje a nepostupuje. Odehraje se 30-50 utkání od poloviny září do konce března.Kontaktoval mě klub na doporučení kolegy, který spolupracuje s týmem Redbulls Salzburg.

Budu pokračovat v tomto tématu, když se podíváte na soutěž v Rakousku, ve které jste působil a na české soutěže, at už je to 1. Liga či 2. Liga v čím jsou rozdíly a jak by jste tyhle soutěže porovnal?

 Nesestupuje se a nepostupuje, není tlak na tým a je možnost soustředit se na výchovu a začleňování mladých hráčů do týmu. Kvalita je rozdílná mezi týmy, uvnitř týmu a ekonomická. V soutěži hrají velmi silné týmy a týmy amatérské. Uvnitř týmu jsou profesionálové, kteří mají starty z různých nejvyšších soutěží světa, včetně NHL a poloprofesionálové, kteří chodí ještě do práce. My jsme například trénovali 2x v týdnu dopoledne pouze s 10-12 profesionály a večer 4x v týdnu s celým týmem. Utkání byla zpravidla dvě v týdnu, o víkendu, ale bylo spousta přesunů termínů. Z našich trenérů mi byli soupeři třeba Miloš Holaň ve Feldkirchu, Martin Ekrt v italském Neumarktu, Stefan Mikeš v Kapfenbergu momentálně Havířov. Cizinci mohli startovat dva do 22 let a dva bez omezení věku. V týmu jsem měl celou dobu Petra Valu, Slováka Igora Rataje, a průběžně Jana Němečka, Jana Bulu, Filipa Vlčka, Tomáše Simandla, Jana Ilašenka, Jaroslava Bartoně. Kádry nejsou široké a trh s hráči je velmi úzký. Střídavé starty jsou velmi nepraktické, vzhledem ke vzdálenostem mezi týmy a neflexibilní kvůli přestupnímu řádu. My jsme byli čtyři roky po sobě vyřazeni v semifinále, v prodloužení rozhodujícího zápasu. 2x jsme vyhráli základní část.Týmy z horních pater by mohly hrát spodek 1.ligy.

Určitě jste v Rakousku sledoval i mládež a o české mládeži toho víte také dost, v čem spočívá zase naopak rozdíl u našich sousedů oproti nám v mládežnických kategoriích, výchově a dalších věcech?

Rakouský mládežnický hokej nemá ani z desetiny tolik hráčů a zimních stadionů jako u nás. Veliký problém je zorganizovat funkční a alespoň trochu vyrovnanou soutěž. V rakouském hokeji všeobecně působí příliš mnoho zahraničních trenérů. Kultůra hokeje je spíše do zábavy a ne do výkonnosti a nemá vlastní identitu. V rakouském výkonnostním a vrcholovém hokeji není ani jeden hlavní trenér z Rakouska.

Přiznám se, že jak jste byl zvolen trenérem Šumperka, tak jsem začal Šumperk sledovat více a více a musím říct, že oproti minulým rokům se hra Šumperka rapidně zvedla a zavedl jste se mi zdá více profesionalismu do Šumperského hokeje, v čem je to kouzlo?

Šumperk je profesionálním týmem a všichni dělají svou práci s nasazením na úrovni svých dovedností, schopností a kvalit. Kouzlo spočívá ve skloubení týmu, koncentraci na hokejové detaily a to čemu my říkáme "kitchen-street-playground" s využitím support pointů.

Když jsme u vaší štace momentální, jak jste se vůbec ocitnul v Šumperku?

Když jsem byl neplánovaně ukončen v Zell am See, Šumperk plánoval změnu a Václav Baďouček referoval panu majiteli Šumperka, že jsem volný. Ten si na mne zřejmě informoval a kontaktoval mne. Já jsem byl v tu dobu na stáži v Montrealu Canadiens a pak jsem ještě odcestoval za synem do Nashvillu, takže se nástup trochu oddálil, ale hned po příletu jsem nastoupil.

Nemohu se nezeptat na jednoho z vašich synů a to konkrétně Marka, byl odmalička přesvědčen, že bude chytat? i když vy jste byl skvělým obráncem. Jak se s ním pracovalo ? Byl odmalička soutěživý a cílevědomý?

Já jsem nebyl obráncem a už vůbec ne skvělým. Hrál jsem centra. Marek začínal jako útočník a byl velmi talentovaný. Dodnes mě to mrzí, že se zaparkoval do brány, ale myslel si, že stát v bráně je méně namáhavé. Soutěživý je, ale není typickým příkladem cílevědomosti. Je spíš snílek, který si vizualizuje svůj výkon a ten je schopen provést. U něj to je více talent na správném místě. Neuvědomuji si, že bychom na něj doma nějak speciálně působili, ale chtěli jsme a chceme z něj mít člověka, který ví co chce a odkud přichází, s úctou a respektem ke svému okolí.

Sledoval jste osobně finále mezi Zlínem a Plzní z roku 2013, kde váš syn byl hlavní stavebním kamenem Plzenského titulu? Jak jste ho prožíval a jaké byli rady směrem k Markovi ?

Viděl jsem osobně semifinálové zápasy, ty finálové jsem sledoval s přátely v naší hospodě v Černovicích u Tábora. Rady nemá Marek příliš rád. Přál jsem mu vždycky, ať ho to trefuje, a ono to vyšlo. Nabádal jsem ho, aby se nenechal vyvést z míry provokacema od Lešky a spol. Myslím, že si z toho něco vzal i do budoucna. Nenechá se rozrušit neúspěchem.

Vrátím se zpět k Rakouské štaci, jaké to tam bylo například s bydlením, dopravou či zázemím? V čem jsou Rakušané vepředu či pozadu oproti nám?

Starost o hráče a trenéry byla v Zell am See špičková. Peníze byly včas a dle dohody, doprava na utkání jako u nás, jednání férové, bydlení moc hezké, vybavení na špičkové úrovni. Vydávalo se však více peněz za materiální zázemí než za hráčskou kvalitu. Ale podmínky jsou rozdílné klub o klubu a je to, jako všude, o lidech. Já mohu mojí poslední štaci, včetně našeho rozchodu, jenom chválit.

Nedá mi to, docela mi připomínáte fotbalového trenéra Jindřicha Trpišovského, máte svoje metody, svůj styl, vaše práce funguje, ale kdo je vaším skutečným vzorem z trenérů?

Trénoval jsem zatím jenom jako head coach a nemám možnost porovnávat postupy ostatních kolegů. Vidět jim pod pokličku. Proto bych rád v budoucnu působil jako asistent a učil se. Často jezdím na stáže za kolegy po celém světě a měl jsem možnost pracovat často s Clementem Jodoinem, který je momentálně asistent v Montrealu Canadiens. Mohu říci, že od něj jsem se hodně naučil.

Závěrem bych se zeptal, jaké máte cíle do další sezony a jakých cílů by jste chtěl jakožto trenér ještě dosáhnout, co vás motivuje?

Do příští sezóny nemám žádné plány. A cíle? Chci dělat hokej tak, aby bavil moje svěřence, abych mohl pomáhat vytvořit pracovní prostředí ve kterém se budeme moci všichni zlepšovat. Především ve vztahu ke sportu jako aktivní náplní celého života. A to mě motivuje.

Čeho dosáhnout? Ještě jsem nevyhrál žádnou ligu ani medaile, nebudu se zlobit, když se něco v tom směru povede. Už teď však hrají v reprezentacích a v ligách po celém světě hráči, za kterými jsem stál na střídačce a mým velkým úspěchem je, že si mohu říci: " Nezmařil jsem je".

Webová stránka byla vytvořena pomocí on-line webgenerátoru WebSnadno.cz