Hokejový magazín zabývající se mládežnickým hokejem

1)Počet hráčů

Druhá třída je kategorie U7 max. U8. Děti nejsou tak dobře vybaveni bruslařsky, na tož technicky. Během celé sezony se hraje rozestavení 4+1. Ten, kdo se kolem minihokeje motá, ví, že většinou tahle hra nepřipomíná hru ani při nejmenším. Chlapci mají v hlavě chaos, na hřišti není místo, a jak již jsem naznačil, nejsou vybaveni dobře technicky aby se na tak malém prostoru dokázali prosadit! Pokud nemáte v mužstvu 8 výborných hráčů jako např. (Šumperk, Trenčín, Uničov), připomíná vaše hra spíše boj o kotouč než minihokej. Děti ještě v tomto věku nepřemýšlí nad rozestavením, pozicemi či najížděním. Často jsem se během sezóny potkal s názory rodičů, respektive s tím, že se na hru nedá dívat, a určitě to znáte, vysvětlujte rodičům, že se děti učí…

Během sezony jsme odehráli 11 „mistrovských“ utkání, ikdyž se náš „výkon“ postupně zvedal, nikdy to nebylo tak jak bych si představoval. Stejně jsme na tom byly i na prvních dvou turnajích v Brně a Vyškově. Kluci si v systému 4+1 spíše zavazí, jsou poblázněni kotoučem, není v podstatě možné aby průměrný hráč udržel kotouč na své holi déle než 2 vteřiny. Pokaždé se z toho stane tvz. „holomajzna“.

"Cílem zápasu přece není,aby se klučina dotkl třikrát kotouče, ale aby ho měl na holi co nejdéle a něco vymyslel..."

Úplně jiné dojmy jsme měl z turnaje v Berouně – 15.4.2012. Turnaj pro 2.tř s tím, že se hraje systém 3+1. Pokud by jste se podívali na videa z Brna a následně z Berouna, je to jako by jste porovnávali trabant a mercedes! Najednou i ten „méně vyspělý klučina“ má puk na holi třeba 4x za střídání, bruslí s ním, snaží se ho posunout dopředu a tím se také nejlépe učí. V Berouně jsme dali 3/4 branek po přihrávkách, krásných akcích… Dokonce se mi stalo, že mi kluk zastavil za brankou rozhlédl se a nádherně přihrál. Že u vás rutina? Věřte, v rozestavení 4+1 by to neudělal, jelikož by neměl čas! Klukům začalo automaticky docházet, že před brankou nesmí být volný hráč… Proč? Protože na hřišti nebyl chaos a zmatek, ale přehlednost a hodně volného prostoru.

Je to škoda, že systém 3+1 se nahraje u 2.tř po celou sezonu, nebo alespoň po její část. Najednou hokej bavil všechny, děti, rodiče i nás, trenéry…

2)Rozhodčí

Další velkou slabinou těchto turnajů jsou rozhodčí. Všem, kteří jsou součástí hry minihokeje (hráči, rozhodčí, trenéři, pořadatelé) by mělo jít o jedno – o výchovu nejmladších plejerů. Jenomže kvalita rozhodčích je někdy neúnosná a to ani nemluvím o tom, že pokud je hráč zranění a brečí sudí není ani ochoten hru přeruštit! Několikrát se mi stalo, že ze 45 minutového utkání strávil sudí 10 minut vysvětlováním svých výroků funkcionářům týmu, na úkor toho, aby (si) děti hráli…

Už tady bylo někde napsáno, aby tyto zápasy pískali dorostenci místních klubů, já jsme pro všemi deseti! Nemusí mít zkoušky, stačí základní znalosti ledního hokeje! Nikdo by si k nim nedovolil tolik jako k „profesionálním“ rozhodčím, ať už mluvíme o rodičích či samotných trenérech. Turnaje jsou kvalitně zorganizované, ale je obrovská škoda, že je „kazí“ takové banality jakými jsou výroky a chování sudích během utkání. Vrcholem všeho je to, když o třetina si zajede sudí napsat do boxu pro časoměřiče smsku! To je vrchol, a věřte i stímto jsem se setkal. Přece i sudí musí mít lásku k hokeji…!?

3)Starší hráči

Poslední odstavec už dokončím jen krátce, a to je nasazování starších hráčů do turnajů! Myslím, že všem trenérům by mělo jít o to, aby si zahráli proti sobě stejně staří kluci, popřípadě i vyspělostně. Když vám ovšem proti druháčkům, nastoupí kluk, jenž pálí tahem od půlky do šibenice, nevím co si myslet. Kdo z toho má dobrý pocit? Frajer se hokejově neposune, soupeři znechutí hru, ale vyhrajeme turnaj a to je bohužel, pro některé funkcionáře hlavní... 

Vstávání v brzkých ranních hodinách, trénink na ledě, kdy stejně většinu času mrňous "proleží" na zemi, dobrý dojem z toho, že Vaše dítě nesedí doma u televize, ale učí se novým věcem. Přesně tento pocit zná snad každý z rodičů hokejových benjamínků. Ale co následuje ve věku, kdy klučina začíná chodit do školy a s tím také startují první zápasy (mistrovské i přátelské) a hlavně také turnaje.

 

Lukáš Majer

26.3.2012

foto: Mgr. Vincura

 

Od října loňského roku jsem začal pracovat s dětmi v jednom klubu na Hané. Na přelomu roku už trošku intenzivněji v roli /hlavního trenéra/. Trénujeme, respektive hokej se učíme, průměrně 5-6 týdně a jednou za 14 následuje "mistrovský" zápas. Nyní je závěr sezóny - období atraktivních turnajů...

 

 S naším mužstvem jsme se zúčastnili dvou, dovolím si tvrdit, velmi prestiižních měření sil. Vše na Moravě. Než se dostanu k prvnímu turnaji,  chci se věnovat akci druhé, nechci být konkrétní, proto si turnaj označme jako "Neoficiální Mistrovství republiky 1+2.tříd " - NMR.

Mimochodem, v roce 2008 tento turnaj skutečně takový název nesl. 

 Už několik týdnů před zahájením, slýcháme z různých stran, negativní ohlasy od aktérů z předchozích let, kteří naráží na špatné zkušenosti, především s ostaršováním" hráčů. A to je to téma, kvůli němuž píšu tento blog. " Do turnaje mohou zasáhnout všichni hráči navštěvující 2.třídu ZŠ ( To jsou hráči r.2004 i 2005), nebo mladší. Hráči ročníku 2003 musí mít vysvědčí za poslední ukončený školní rok." Následují výjimky o brankářích a holkách, ale to nechme. Nás zajímají hráči. Už při příjezdu vystopují z aut děti, jenž jsou minimálně "třeťáci". Při pohledu na rolbu upravující plochu, stojí vedle skupinka "mladých plejerů", nejmenovaného týmu, kteří mezi sebou prohazují řeči typu "My jsme z trojky, to vyhrajeme." Poté přijdete na led a proti natěšeným prckům se rozjíždějí borci se zkušenostmi ze hry na celé hřiště! Střely, nahrávky, myšlení ani zdaleka nemohou konkurovat klukům z 2.třídy ZŠ. Kvalita zápasů je logicky špatná... Jasné výsledky, proherci po první třetina nemají motivaci, "výherci" taktéž ne, maximálně aby navýšili svoje osobní statistiky, které jim pečlivě vedou rodiče...

 Bohužel, nebo možná bohudík, že na turnaj přijely i takové týmy, kteří nechtějí za každou cenu vyhrát s "páťáky" v sestavě, ale přijeli v takovém složení v němž se má. 

 

 

 Otázka je jasné. Komu tohle prospívá? Osobně si myslím, že z toho nakonec nemá dobrý pocit ani jeden trenér či rodič... z jedné či druhé strany. Na svazu se můžou přetrhnout, vylepovat plakáty, dělat promo videa jak nalákat děti, ale je třeba si uvědomit, že když to budou nejmenované týmy takhle kazit ostatním, většina kluků skončí s hokejem již velmi brzy, protože už ho, jako dítě, ten sport bavit nebude, jelikož se mu neustálými debakly znechutí. 

 Logicky 70% čtenářů článku položí otázku, nebo spíše vysloví větu. "Tohle bylo, je a pořád bude". Nesouhlasím, není to pravda. Právě nyní přejdu k turnaji č. 1, který si už dovolím jmenovat, protože si myslím, že mu to udělá dobrou reklamu do budoucna.  "Mezinárodní turnaj přípravek"  - 17.3.2012, pořádaný klubem VSK Technika Brno. Hrálo se na HHDM v Brně. Již v propozicích bylo napsáno, cituji: Turnaj je určen pro děti narozené po 1.1.2004 a mladší. Žádné navštěvují třídy 2003, výjimky s gólmany atd. Jasně a stručně. Navíc byl v propozicích dopsán výrazně dodatek:  Žádáme vedoucí družstev a trenéry, aby dodrželi výše uvedené požadavky, aby turnaj nebyl znehodnocen hráči, kteří patří již do jiné kategorie. (Bohužel se to občas na turnajích stává a jsou potom z toho zbytečné dohady a myslím, že nakonec z toho nemá nikdo dobrý pocit). Celý turnaj v takovém duchu proběhl, nikdo si nedovolil přivést do Brna hráče r. 2003 nebo dokonce 2002! Zápasy byly kvalitní, rovnocenné a bojovné. To se o NMR říci nedá.